Květy smrti

Rostliny mají svou křehkou krásu, eleganci a kouzlo. Mohou léčit tělo i duši, potěšit – i zabít. Stejně jako ženy. Seznamte se s rostlinnými jedy a osobitou profesorkou, která jim rozumí víc než lidem… Pokud máte rádi klasicky vystavěné detektivní příběhy se svéráznými hrdiny v hlavní „roli“, pak KVĚTY SMRTI z NAKLADATELSTVÍ GRADA – METAFORA potěší vaše čtenářské srdce.

Název: Květy smrti

Podtitul: Krása může být vražedně nebezpečná

Autor: Jill Johnsonová

Nakladatelství: Metafora – Grada

Rok: 2021

Počet stran: 320

Oficiální anotace

Pronikavý výkřik v poklidné londýnské ulici naruší tiché sobotní odpoledne a spustí sérii událostí, které hluboce ovlivní život jedné náhodné přihlížející. Eustacia Roseová je profesorkou botanické toxikologie. Doma se s úzkostlivou pečlivostí stará o rozsáhlou soukromou sbírku jedovatých rostlin. Každý den se řídí přísnou a neměnnou rutinou, kdy pečuje o své rostliny, protože v případě sebemenší neopatrnosti jí hrozí reálné riziko smrti. Eustacia žije sama a každý den připomíná ten minulý. Až do chvíle, kdy z protějšího domu uslyší výkřik a neodolá pokušení zjistit, co se stalo.
Pokolo ní pravidelně objevuje několik mužů a postupem času začne tyto muže studovat a vést si záznamy o jejich návštěvách. Počíná si přitom s vědeckou přesností. Každému z nich přidělí přezdívku podle rostliny, jejíž jed má stejný toxický účinek, jaký mají oni na mladou ženu. A postupně si začíná uvědomovat, že je její povinností ji před těmito muži chránit – stejně jako by chránila vzácnou rostlinu ve své sbírce. Když ale posléze dojde k vraždě, jež má se životem mladé ženy přímou spojitost, a navíc se ukáže, že vražednou zbraní byl jed exotické rostliny, Eustacia se stává podezřelou ze zločinu, který nespáchala. Aby však dokázala svou nevinu, musí se nejprve vypořádat s démony své vlastní minulosti.

Summa summárum

Kniha Květy smrti si mě získala na první pohled: vyšla v tvrdých deskách, v šité vazbě a křídový přebal s jedovatou bylinou a lidskou lebkou se (podle mne) opravdu povedlObsah knihy je rozdělen do 5 „dějství“ a každé dějství je rozděleno do samostatných kapitol. Poslední má číslo 33, ale nebojte kapitoly jsou spíše krátké… Autorka Jill Johnsonová vsadila na osvědčené propojení detektivního příběhu s populárně-naučnými fakty, se kterými se čtenář seznámí skrz hlavní postavu (zde profesorku biologie Eustacii Roseovou). Eustacie je všechno možné, jen ne „tuctovka“. Svůj život zasvětila výzkumu vlivu rostlinných jedů na lidský organismus  a po zdrcujícím rozchodu se svou milenkou se před okolím uzavřela ve svém skleníku a laboratoři. Předpokládám, že kdyby si profesorka zašla k psychiatrovi, jistě by jí 5 – 6 diagnóz „nalepil“: chodí v oblečení po mrtvém otci, ač jí „nesedí“, lpí na svých denních rituálech a s chutí pozoruje okolí dalekohledem… Nicméně, právě proto, že je Eustacie „divná“ (netuctová, svérázná osobnost) , si brzy získá čtenářovu pozornost a záhy i sympatie, když začne rozplétat tajemství kolem své zmizelé sousedky… Autorka zvolila spíše pomalejší tempo vyprávění: na svižnosti mu nepřidává ani množství popisů a osob, které se v knize vyskytují, nicméně na atraktivitě to knize vůbec neubírá – zejména pokud máte rádi „detektivky“, kde ze stromů nevisí lidská střeva a na vše si hrdina/ hrdinové musí přijít „vlastní hlavou“ : ) . Knihu je potřeba číst pozorně, protože děj je napsán v několika liniích tudíž, pokud budete přeskakovat stránky, jistě se brzy ztratíte. Vzhledem k tomu, že osobně mám ráda jak „nebezpečné“ rostliny, tak „chytré“ detektivky – kniha se mi líbila. 

    Napsat komentář

    Menu

    • V košíku nejsou žádné produkty.